Jedna malá holčička

23. ledna 2013 v 21:40 |  Příběhy které napsal sám život:)
Byla jednou jedna malá holčička,která měla neuvěřitelně krásné děctví..Každou chvíly si užívala jak nejlíp uměla a nebylo člověka kterého by neměla ráda..Škola jí bavila a učitelé jí měli rádi..Ačkoliv to neměla v životě vůbec jednoduché,stále měla úsměv na tváři..Postupem času když začala dospívat se ale vše změnilo...Najednou to nebyla ta úsměvavá holčička,která měla ráda každýho..Pochopila,že každému nemůže slepě důvěřovat a každého mít ráda,pochopila,že lidé její důvery zneuživají,nejhorší na tom bylo,že to dělali lidé na kterých jí záleželo..Že to dělali lidé,jakým se do té doby svěřovala a kteří jí pomáhali v nejhorších chvílích,drželi nad vodou,kteří byli její oporou..Kluk kterého milovala jí opustil a ona chodila jak tělo bez duše....Začínala být na ostatní drzá,ošliká,zlá,až surová..Moc dobře si uvědomovala,jaká je,ale nedokázala si pomoc,prostě to nešlo..A tak si odehnala od sebe i ty nejbližší lidi,jakým na ní záleželo..Její máma se jí snažila pomoc,ale ona si nechtěla nechat pomoct,chtěla jí vyhledat pomoc,psychologa,ona ho však odmítla..Zašlo tak až tak daleko,že se začala řezat,ubližovat si,začala hladovět,dělalo jí to dobře..Svojí hubenost a sedřené ruce schovávala pod velké plandavé věci.Čím dál víc se uzavírala do sebe,pomalu ale jistě se začala chovat jako ňákej totální blázen,opravdu potřebovala psychologa,svoje emoce nezvládala..Začala si malovat černý oči,nosit roztrhané věci,prostě se v ní zrodilo EMO.Bylo toho na ní moc a ona to nezvládala..V hodinách výuky,měla v uších špunty a poslouchala smutné písničky..Myslela si,že definitivně všechny ztratila,ale ve skutečnosti ztratila jen falešné kamarády..Ti,kteří o ní opravdu stáli,byli pořád s ní,ale ona byla tak uzavřená do sebe,že to neviděla,byla slepá,zaslepena samasebou,zaslepena stylem emo..Nejhorší na tom bylo,že jsem byla jedna z lidí kteří stáli i po tom všem,co dělala při ní,prostě jsem jí brala jako svou dobrou kamarádku..Tolikrát pomohla ona mě, a tak jsem se rozhodla pomoc i já jí..Doufala jsem,že mě nebude brát jako svojí mámu,doufala jsem,že mě bude brát vážně..Začínala jsem velmi opatrně,pomalu..Jednoho dne jsem se jí snažila rozesmát,povedlo se,ale za pár sekund se přestala smát a tvářila se tak vážně,šlo vidět,že si uvědomila,co udělala,že se zasmála..Šlo vidět,že se jí to nelíbí..a tak si opět stčila špunty do uší,vzala kružítko,zabodla si ho do kůže a vyryla si tam srdíčko..Když jsem to viděla,hrklo to ve mě..Udělalo se mi nevolno,myslela jsem,že se pozvracít, a tak jsem si šla raději sednout,než by to semnou seklo úplně..A takhle se to opakovalo několik dní..Když jsem večer ležela v posteli,začala jsem přemýšlet a najednou mě napadlo"co jí všechno říct naravinu?Žádný obletování kolem horké kaše?Ano,to je ono!Řeknu jí všechno!Všechno co si o tom myslím!!A že by si měla nechat pomoc!!"Zdálo se mi to,jako opravdu skvělý nápad a tak jsem neleněvila a ráno jsem ten plán uskutečnila..Když jsem přišla ráno do školy,uviděla jsem Káju a okamžite jsem za ní šla.."Hele Kájo,mohla bych s tebou na chvíly mluvit?" "Hmm..jo" "Dobře,mohli bychom jít někam dál?Někam kde budeme sami?? Šli jsme teda si sednou do prvního patra na pohovky,sedli jsme se a já pravila "Kájo,řeknu ti narovinu co jsem ti chtěla říct..Myslím si,myslim to jak se v poslední době chováš,víš vůbec se mi to nelíbí..Mám o tebe strach,bojím se o tebe..Můžeš mi prosím říct proč to děláš?Dobbře to je blbá otázka,tuším to..Myslím si,že to děláš z nešťastné lásky a protože si myslíš,že jsi všechny ztratila,ale opravdu si myslíš,že tohle je to správné řešení?Myslíš si,že takhle všechny přesvětšíš,že jsi jiná?NE!ale ty je přeci nepotřebuješ o něčem přesvětšovat,oni ti za to nestojí,ty jim nestojíš za to..Jim na tobě nezáleží,ale je tu spousta jiných lidí jakým jo,ti lidé se bojí stejně jako já o tebe,děláš nám starosti..Mě i tvojí mámě a vůbec všem..Prosím zamysli se nad tím,co jsem ti teď řekla..Opravdu nemáš tohle za potřebí..Prosím věř mi,prosím...Strašně se o tebe bojím..." Začali se mi slzy hrnout do očí a já cítila,že se rozbrečím..Taky se tak stalo..Rozbrečela jsem se jak malá holka..Před ní...před Kájou..ale zřejmě to zabralo,přišla ke mě a silně mě obejmula.."Já vím,já vím,že o mě máte strach..Všechno si uvědomuju..Promiň..Prosimtě promiň mi to..řekla..."Dobře,ale prosím slib mi,že už to nikdy neuděláš,že už si nikdy nebudeš ubližovat,prosím..Jsou i jiná řešení a já věřím,že ho společně najdem..... "Jo,dobře,slibuju..slibuju ti to..Dělala jsem to jenom proto,že jsem chtěla vaši pozornost,vaši i jich,i těch lidí,o kterách už vím,že jim na mě nezáleží,konečně jsem si to uvědomila,díky tobě..díky tobě zlatíí,děkuju..děkuju.."Se slzami v očích mě zase objala..Byla jsem šťastná,snad ta nejšťastnější holka pod sluncem..Tohle bylo lepší než jednička ve škole,byla jsem šťastná,fakt šťastná..Další dny se zdála v pohodě..Zdálo se být vše v pořádku...Zdálo se,že všechno překonala,byla jsem na ní nesmírně pyšná..Já i její mamča..A tak se skončil příběh jedné emařky..Doufejme,že bývalé..Kdo ví,jak to bude dál,ale hlavní je,že je zase šťastná a má úsměv na tváři jako dřív..:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 killer girl killer girl | Web | 24. ledna 2013 v 14:02 | Reagovat

hezký článek ale u hodně věcí sem si pomyslela BOŽEE ta o tom ví kuloví...ale vím že ty toho víš hodně takže klobouk dolů...hezký článek ale něco bych tam fakt nedavala...chápu je to zjevně tvůj názor..ale hodně lidí by to mohly brát negativně aj by se to obrátilo v komentech :)

2 dajiiny dajiiny | Web | 24. ledna 2013 v 14:53 | Reagovat

[1]: Ňáký lidi jo,ale já jsem si s tou kámoškou užila svý..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama